TRANSFORMACE EKONOMIKY: ČEŠI DODÁVAJÍ I CELÁ LETIŠTĚ NA KLÍČ. JAKO JEDINÍ NA SVĚTĚ
středa, 28. červen 2023
|
Moderni ekonomická diplomacie MZV ČR
Po pětileté pauze zamíří za několik týdnů z hlavního města Dakaru do Saint-Louis opět letadlo společnosti Air Senegal a přistane – bez velké nadsázky – na českém letišti. Hlavním dodavatelem „kompletní renovace“ letiště, jak o projektu píší africká média, byla společnost Transcon Electronic Systems z Frýdku-Místku. Většinu subdodávek zajistily také české firmy.
Senegalský projekt v režii Transconu se jeví skoro „jako z jiného světa“ v době, kdy řada českých byznysmenů a ekonomů upozorňuje na slabiny tuzemského hospodářství a volá po nové ekonomické transformaci. Česko podle nich nemá dostatek finálních produktů, zdejší firmy jsou příliš závislé na ekonomicky málo atraktivních subdodávkách pro německé odběratele a nedokáží se prosadit na vzdálenějších trzích. Slabým místem je také marketing a prosazování značky Česko ve světě. Nic z toho v případě senegalské zakázky neplatí, je to přesně naopak. Dodávku fakticky celého nového regionálního letiště „na klíč“ včetně řídicích systémů nikdo jiný na světě kromě firmy z Frýdku-Místku ani nenabízí.
Už prakticky hotové letiště v Saint-Louis je součástí širší zakázky na kompletní rekonstrukci pěti regionálních „vzdušných přístavů“ v Senegalu. Její hodnota přesahuje 160 milionů eur. V pokročilé fázi je projekt dalšího letiště Ourossogui-Matam, které se nachází ve složitě přístupném regionu severovýchodního Senegalu. Oblast má nezanedbatelný ekonomický potenciál vzhledem k tamní těžbě fosfátů.
České firmy v čele s Transconem se prosadily zásluhou celého řetězce činností, jež mají všechny kořeny v Česku – od vývoje přes výrobu, marketing a obchod až po finální dodávku a zaškolení senegalských odborníků. Sama společnost Transcon patří mezi pět největších firem na světě, které se zaměřují na světlotechnické, navigační a řídicí systémy letišť. V tomto oboru dosahuje víc než 15procentního podílu na světovém trhu.
Zatímco kritici vyčítají málo ambiciózním českým firmám, že se spokojí s podřízeným postavením vůči německým a dalším zákazníkům, Transcon musel v Senegalu porazit nejtvrdší konkurenci. Češi tak uspěli v souboji se zeměmi, které navíc mají v Africe silné postavení – Francií, Čínou nebo Tureckem.
ČESKO JAKO SVĚTOVÁ ŠPIČKA? JAK V ČEM
„Podobné investiční projekty jsou ukázkou komplexnosti české ekonomiky. V Česku máme hodně firem, které dokáží vyrábět skvělé produkty,“ říká obchodní ředitel Transconu Ilja Mazánek, který je také předsedou zahraniční sekce Hospodářské komory. Jiná věc je, že české společnosti toho často nedokáží využít. Podobně to vidí Ministerstvo průmyslu a obchodu, aspoň podle návrhu nové Exportní strategie do roku 2033: „Česká republika je sice zaměřena na širokou škálu produktů s vysokým podílem technologicky náročnějších výrobků a figuruje v hodnocení Atlasu ekonomické komplexity v posledních letech na 6.-7. místě, ale ve svých exportech vykazuje nižší podíl přidané hodnoty oproti průměru vyspělých ekonomik.“
Různé statistiky je možné vykládat různě, ale není pochyb o tom, že Česku by rozhodně prospěl vyšší podíl exportovaných finálních produktů, spojování tuzemských firem na zahraničních trzích a silnější schopnost realizovat větší investiční projekty typu senegalských letišť. Na druhé straně jsou v tuzemsku stále firmy, které dokáží navázat na slavné tradice českého průmyslu a zároveň nabídnout řešení, která odpovídají globální poptávce ve 21. století.
Česká exportní banka (ČEB), která vyhodnotila projekt Saint-Louis jako exportní transakci loňského roku, v této souvislosti uvedla, že rekonstrukce pěti regionálních letišť v Senegalu je největším českým projektem v subsaharské Africe za posledních více než 60 let a má velký synergický efekt pro tuzemský průmysl – podílí se na něm téměř desítka dalších renomovaných českých firem. Patří mezi ně například vizovická Koma Modular, která se specializuje na modulární výstavbu, THT Polička se svou požární technikou či Tatra se svými podvozky.
Kromě ČEB projekty letišť spolufinancuje také Komerční banka a podpořila je státní pojišťovna EGAP. To je pro projekty na mimoevropských trzích často klíčové. Senegal je sice považován ze relativně prosperující a stabilní zemi, v poslední době je ale patrná vyostřenější vnitropolitická atmosféra, která souvisí s blížícími se prezidentskými volbami na počátku příštího roku.
AMBICE BYLY JEŠTĚ VYŠŠÍ
Podíl českých firem na celkové zakázce dosahuje téměř 60 procent. Ilja Mazánek popisuje, že ambice Transconu byly ještě větší. Česko je sice velmocí v radarové technice, ukázalo se však, že konkrétní produkt, který byl zapotřebí, v tuzemsku nikdo nevyrábí. „To nás velmi mrzelo,“ zdůraznil obchodní ředitel. Nepodařilo se ani přilákat některou z větších českých stavebních společností. Zpočátku se zdálo, že by to mohlo vyjít. Pak se potenciální partner podle Ilji Mazánka Afriky zalekl. Jeho roli převzali Francouzi.
„České firmy často bývají konzervativní a mimo Evropu se příliš nehrnou. Pro práci ve vzdálenějších teritoriích navíc těžko shání odborníky, kteří by se tam chtěli vydat a ovládají cizí jazyky,“ dodává manažer Transconu. Přesto byla finální nabídka celých letišť pro Senegal i v mezinárodním srovnání unikátní. Konkurence z jiných zemí by mohla zajistit „na klíč“ třeba kompletní dodávku řídicích systémů včetně kontrolních věží, už ne třeba terminály a hangáry.
Ilja Mazánek vysvětluje, že pokud se české subdodavatelské firmy napojí na tuzemského finálního dodavatele (EPC kontraktora) jako v případě senegalského projektu, má to pro ně velké výhody. Nemusejí procházet komplikovanějším výběrovým řízením v jiné zemi, která preferuje vlastní firmy nebo někdy ani nedokáže zajistit transparentní tendr.
JAK PŘEDBĚHNOUT KONKURENCI
Základem úspěchu Transconu a dalších českých firem v Senegalu byl jejich dlouhodobý výzkum a vývoj. K tomu však bylo nutné přidat ještě nějakou silnou komparativní výhodu oproti světové konkurenci. „Tou se stal náš koncept modulární výstavby,“ vysvětluje Ilja Mazánek. Pro zjednodušení tento přístup přirovnává k předem vyrobeným kostičkám lega, které se sestavují do většího celku na místě budoucího nebo renovovaného letiště. Tím se omezují stavební práce na místě, což je v řadě oblastí Afriky nebo Asii obrovská výhoda. Realizace staveb tam bývá složitá z řady důvodů – bezpečnostních, logistických nebo i byrokratických vzhledem k náročným schvalovacím procedurám.
Původním posláním Transconu přitom v devadesátých letech bylo vyvíjet technologie pro vojenská letiště. Česká armáda se připravovala na vstup do NATO a usilovala o rychlou modernizaci, což se týkalo například i kontrolních věží na letištích. Transcon tehdy postupně budoval potřebné know-how a přišel také s konceptem modulárních systémů, aby dokázal nabídnout kvalitní řešení za přijatelnou cenu. Modulární výstavbu letišť je možné přirovnat k technologiím – včetně notoricky známého internetu nebo GPS navigace, které měly původně sloužit armádě, ale jejichž význam se později naplno projevil díky civilním aplikacím.
Obchodní ředitel Transconu připouští, že role finálního investora je hodně náročná. Firmě z Frýdku-Místku se podle něj ale rozhodně vyplácí, podobně jako orientace na silný vlastní vývoj. Společnost také dlouhodobě úspěšně spolupracuje na přípravě talentovaných odborníků s českými univerzitami včetně Vysokého učení technického v Brně nebo VŠB-Technické univerzity v Ostravě.
O poznání kritičtější je Ilja Mazánek jako šéf zahraniční sekce Hospodářské komory k propojování výzkumných aktivit univerzit a firem obecně. „Mám pocit, že české univerzity pořád trpí silným akademismem, který možná přežívá ještě z dob Rakouska-Uherska. Podlé mého názoru jim chybí silnější orientace na aplikovaný výzkum,“ dodává. Uvítal by, kdyby se univerzity spojily s Hospodářskou komorou i Svazem průmyslu a dopravy při hledání nových příležitosti pro ně samotné i celou českou ekonomiku.
EKONOMICKÁ DIPLOMACIE
Za základní předpoklad úspěchu investičních projektů typu dodávky celých českých letišť považuje Ilja Mazánek efektivní ekonomickou diplomacii. „Jako bývalý diplomat vím, o čem mluvím,“ říká. Podpora Velvyslanectví ČR v Dakaru, ministerstva zahraničí nebo Kanceláře prezidenta republiky přitom podle něj byla silná v minulosti i nyní. Také díky tomu se rýsují nejen v Senegalu, ale i jiných afrických zemích další šance pro uplatnění tuzemských firem. V návaznosti na mediálně viditelnou výstavbu letišť se podle Ilji Mazánka v západní Africe uchytily další české společnosti a projevuje se takzvané sekundární navýšení českého exportu.
Značka Česko v Senegalu posiluje a Transcon, další firmy i velvyslanectví pracují na tom, aby tento trend pokračoval. Nemusí jít vždy jen o „byznys s tvrdými lokty“, i když i ten pak přichází na řadu. Velvyslanec Marek Skolil společně s českými diplomaty v polovině června navštívil další senegalské město Touba a předal tam jako dar dvě 3D tiskárny Průša. Dar sponzorovaly společnosti Transcon a Koma Modular. Firma Make3D, kterou založil v sousední Gambii český podnikatel Silvestr Tkáč, pak zajišťuje veškerou přípravu místních školitelů. (Web Export.cz před časem zveřejnil článek také o aktivitách této firmy.) A rektor tamní univerzity se chystá do Česka, aby probral další možnosti spolupráce.
„První 3D tiskárny umožní univerzitě připravit s podporou českých firem školitele, kteří rozšíří další technologické inovace,“ zdůraznila ekonomická diplomatka v Dakaru Tereza Hankeová. Český dar je podle ní dobrým příkladem spolupráce českého státu s domácími firmami v rámci boje o vzdálené, ale perspektivní trhy, i při propagaci dobrého jména Česka v Africe. Ilja Mazánek dodává, že konkurenci z Francie, Číny nebo Turecka zřejmě nic podobného nenapadlo.
Jan Žižka, Senegal - 26. června 2023